O tom, že současná technologická revoluce ovlivňuje naše životy, není sporu. Vždyť kdo se dnes obejde například bez mobilního telefonu, ledničky či mikrovlnné trouby. Z valné většiny nám pak nové vynálezy život stále více usnadňují, a tak není divu, že je mnohdy nadšeně přijímáme. Většinou si však neuvědomujeme, že neovlivňují pouze nás, ale také zvířata, ať už ta, která žijí divoce, nebo ta, která máme doma. A ne vždy dobrým způsobem.
V první řadě je zde používání mnoha přístrojů při farmaření či ošetřování hospodářských zvířat. Typickým příkladem mohou být automatické dojičky. To nám umožňuje chovat jich mnohem více pohromadě, neboť stroje pracují rychleji a dovedou tak obstarat více kusů, než by to dokázal člověk, nehledě na to, že je to i levnější. Problémem je, že se zde ztrácí kontakt člověka se zvířetem, což je detrimentální pro obě strany.
Pokud jde o divoká zvířata, pak jsou zde změny krajiny. Pokrytí signálem je potřeba neustále zlepšovat, a tak se staví nové a nové vysílače. Přístroje musíme někde vyrábět, a tak je nutné postavit továrny, a s nimi i věci jako parkoviště, příjezdové cesty a podobně. Problémy pak netrvají pouze během stavby, ale také po jejím ukončení. Mnozí ptáci jsou například citliví na elektromagnetismus, neboť se podle něj řídí při migraci. Vysílače je mohou v tomto ohledu zmást, takže nemusí dorazit do svých zimovišť.
Továrny pak znamenají v podstatě neustálý hluk, odpadky (nebudeme si nic nalhávat, mnoho lidí je odhazuje do přírody), o silnicích, které je potřeba překročit a kde hrozí přejetí autem, ani nemluvě. V důsledku toho mnoho zvířat zemře. Rozhodně to tedy pro ně není ideální. Měli bychom se tedy ptát, zda cena za současný pokrok není nakonec až příliš vysoká, zvláště když si uvědomíme, že většinou jde jen a pouze o naše pohodlí, za které jsme ochotni takto zaplatit.