Vzpomínám si, že můj bratr si jednou k nám na zahradu donesl včely. Byly to dva roje, ani nevíte, jak moc jsem z toho byla nešťastná, protože jsem se opravdu hodně bála včel. Netušila jsem, co mám dělat anebo vlastně jak se chovat před včelami. Řekla jsem si, že asi bude nejlepší, když vlastně budu ticho a třeba někomu nebudu nic říkat, že se bojím včel, protože bratr byl takový, že by si ze mě dělal stále jenom srandu a že by klidně chytil nějakou včelu do nějakého sáčku a potom by ji na mě vypustil. Úplně toho jsem se bála, ale bohužel jsem s tím nic nemohla nadělat, protože můj bratr to měl dovolené už od sousedů a také od mých rodičů.
Takže jsem opravdu musela být ticho a dělat, že se těch včel vůbec nebojím. Ale také máte respekt anebo strach ze včel? Já opravdu hodně. Vůbec si nedokáži představit, že je někdo včelař a že normálně chodí až k úlům a tak podobně, že normálně sahá na včely. Nevím, jak bych se asi zachovala, kdyby mě třeba nějaká včela štípla, tedy ano, už mě několik včel za můj život štíplo, ale nevím, kdy naposledy a možná si to ani vůbec nepamatuji. Možná jsem třeba dokonce z toho i omdlela, ale možná ani ne. Vůbec si tohle nepamatuji. Moji rodiče mi řekli, že si vůbec nepamatuji, kdy mě naposledy štípla včela nebo vosa.
Já si tohle také nepamatuji, a proto si říkám, že to musí určitě hodně bolet, tedy alespoň každý mi říkal, že štípnutí od včely opravdu hodně bolí. A právě toho se bojím. Myslím si, že bych měla strach a asi bych omdlela. A prý je nejhorší, než se ta včela zapíchne, že vám prvně všude leze po kůži anebo bzučí ve vlasech a potom vás štípne. Podle mého názoru to musí být opravdu hrozný pocit a čekat, než vás něco štípne. Takhle to říkal vždycky můj dědeček. Můj dědeček byl také včelař a říkal, že ho tolikrát štípla včela za život, že by to ani nespočítal, že prý to byly tisíce včel. Já tomuhle ale věřím, protože dědeček opravdu včelařil téměř padesát let.
